Uctívači Ginga – Tajemství Talismanů

     Tuto netradiční městskou hru pořádal oddíl Plameňácí v letech 2000 až 2010. Z jedenácti pořádaných ročníků se náš oddíl zúčastnil pěti.
  Poslední ročník proběhl v roce 2010.
     Na tuto hru jsme se vždy těšili, protože nic podobného se pro dětské oddíly nekonalo. Bohužel organizátorům docházely síly a nedařilo
  se jim získat dostatečný počet družstev. Tolik úvodem.

     Po šesti letech dozrál čas a my se rozhodli zorganizovat další ročník hry. Provedli jsme ji však „jen“ jako akci pro náš oddíl. A v čem bylo a je kouzlo Uctívačů? Hra má dvě části. První probíhá od večera do půlnoci ve městě, Druhá potom v přírodě – obvykle to bylo na Landeku. Zalesněném kopci na kraji Ostravy, kde jak se říká kráčely dějiny. Žili tu pravěcí lovci, byl tu středověký hrad chránící obchodní stezku k Baltskému moři a bylo to jedno z prvních míst v Ostravě, kde se těžilo uhlí.

PÁTEK
     Sešli jsme se v počtu 9 dětí, 4 starší pomocníci a 7 vedoucích. Odložili jsme si věci pro spaní a vyrazili na tramvaj. Když jsme v 18:00 vystupovali v centru, už jsme znali rozdělení do čtyř týmů.
     Role Vontů, kteří ztěžovali týmům úkoly, se zhostili jak vedoucí, tak pomocníci ze spřátelených oddílů a speciálně pozvaní hosté v počtu jedenácti osob. Že je organizátorů stejně jako hráčů? No to už v případě takovýchto her bývá.
     Týmy dostaly první zprávu a začali jsme. Vontové se rozprchli a mnichové se připravili na své vystoupení. Nevím proč, ale tuto hru často doprovázel déšť. Nejinak tomu bylo i dnes. Běhali jsme, vyhledávali písmena pro hesla, získávali další pokračování. Hra probíhala celkem hladce. Ale ten déšť… Nakonec jsme spojili poslední dvě zprávy v jednu a vypadalo to, že dodržíme čas, ale dva z týmů nedokázaly správně vstřebat informaci o mapě od „nejstaršího Uctívače“ a odběhli někam do centra, místo aby si ji ze zbytku hradby vyzvedly.
     Pozdější spojení naštěstí existovalo a tak jsme se na RADAMOK dostali a mohli jsme se převléci do suchého, najíst se a ulehnout ke spánku.
     Výsledkem dnešního pátrání byla mapa a sada zpráv o talismanech Uctívačů. Jeden z nich – Zlatá pagoda – je ukrytý někde na Landeku a my se ho zítra vydáme hledat.
     

SOBOTA
     Meteorologové se ani na dnešek nemýlili a tak nás i ráno budil déšť. Mates se zhostil svého úkolu se ctí a dorazil v sedm, abychom mohli připravit druhou část hry. Budíček proběhl, jaksi samovolně něco před osmou. Rozcvičku jsme tentokrát vynechali a začali jsme balením spacích věcí. Při přípravě snídaně už týmy dostaly první zprávu, to abychom zkrátili čas na dešti. Po vyluštění přišla na řadu snídaně, příprava oblečení, vybavení deštníky a hurá na tramvaj.
     Hornické muzeum (dnes Landek park) bylo místem dnešního začátku. Sochu Landecké Venuše nakonec odhalili všichni a tak brzy stoupal i poslední tým do kopce ke kurtu a nalezišti. Tam čekala zpráva druhá. Ta posílala k bývalé štole, místu, kde jsou ukryté podrobnější informace k umístění Zlaté pagody. Ukázalo se, že přečíst text a zařídit se podle něj není v dnešní době samozřejmé. Obvykle se stane, že si luštitelé zprávu přečtou, ale vzápětí neví, o čem se tam vlastně psalo. No a pak vznikají komplikace.
     Před štolou se musel každý tým prokázat propustkou Uctívačů. Potom mohli vstoupit, a když prošli kolem svíček, dorazili k deníku, kde byla informace, jak zjistit podle mapy umístění »Severního majáku«. Byl to pěkný zádrhel. Vynést čísla na okrajích mapy, to nakonec zvládli všichni, ale zorientovat mapu, aby zjistili kam se vydat, to už byla pro některé potíž.
     K Severnímu majáku dorazili všichni a zprávu, která popisovala, že, kvůli zabednění vstupu, bylo nutné úkryt pyramidy přemístit, si přečetli taky. S nalezením Jámy Josef byli jisté potíže. Na tabuli č. 4 – „plánu jam a štol“ nebylo umístění úplně správně a pak se ukázalo, že pod landeckým kopcem u Koblova je ještě jedna jáma stejného jména. V tomto případě naštěstí špatné čtení mapy pomohlo, protože pokud by se k jejímu umístění vydali, šli by opravdu hodně daleko…
     Zprávu na jámě Josef si opět polovina týmů nepřečetla správně – od rozcestníku na Koblov – určitě nebylo jít po zelené. Výsledkem pak bylo, že náhodné nalezení (odpozorovali jiný tým?) jedné z dalších zpráv, to jim pěkně zamotalo hlavu.
     Ten kdo postupoval správně, narazil na strom, kde byla obálka se třemi azimuty a vzdálenostmi ke třem částem poslední zprávy. První dorazily „Zadní vrátka“ a to byli jediní, kteří nalezli všechny tři části tak, aby byli schopni je v limitu vyluštit a následně se vydat ke správnému umístění pagody. Klouzalo to, špinilo to, ale nakonec dorazili ke skalám. To, že mají dojít k většímu převisu s ohništěm a totemem, si zase správně nenapsali. Nakonec při dalším přečtení šli zpět podél skal a dorazili k obrázku a pak pod ten správný převis s pod listím a roštem narazili na bednu. Dalo to trochu práce, ale nakonec se ji podařilo vyprostit. To už nahlédli dovnitř a věděli, že pagoda uvnitř je.
     Po vytvoření vítězné fotky jsme se pak vydali ke vstupu do muzea, kde už se přemístily i další týmy, protože čas byl neúprosný. Bednu s pyramidou jsme naložili a vydali se na autobusovou zastávku.
     Při cestě MHD se tu a tam někomu zavíraly oči a tak bylo dobře, že po krátkém přesunu od zastávky jsme byli zpět na RADAMOKu, kde jsme se převlékli do suchého a užívali si tepla. Po občerstvení jsme se podívali na Pagodu. V jedné z včerejších zpráv se psalo: „Do pyramidy jsem ukryl památky na lepší chvíle Uctívačů…“ A opravdu v pyramidě bylo několik krabiček, deník Uctívačů Ginga, prapor a dva komiksové příběhy, které nikdy nevyšly, protože psaly o Mluvícím kameni a Uctívačích a před zveřejněním se záhadně ztratily. V krabičkách byly přívěšky s listy ginga a lístky k historii Stínadel a Uctívačů. Nálezy, které se vyskytovaly v několika provedeních, jsme si rozdělili, ostatní – třeba kroniku Uctívačů, zvonečky z pátého patra Pagody a prapor jsme vrátili zpět do Pagody a vystavíme ji na čestném místě.
     Pak už nám zbýval už jen čas na balení a úklid a pomalu jsme se začali vytrácet, podle toho, jak dorazili rodiče.