Byla tu a už tu není

Stejně jako v předchozích dvou letech, jsme se i letos rozhodli připojit k akci České rady dětí a mládeže 72 hodin…
Pro letošek bylo rozhodnuto, že se pokusíme provést nějaké vylepšení UNIMO buňky, která je na zahradě klubovny a slouží jako sklad.

Ráno byla Ostrava zalita mlhou a slunce v nedohlednu. Před devátou jsme se začali scházet a v domluvených devět jsme byli téměř všichni.
První položkou v pracovním postupu se stalo odstranění stromu, který za deset let vyrostl z větévky do pěkného macka. Začal se tlačit na buňku, takže nezbylo než se s ním rozloučit.
Zatímco strom ubýval, začali jsme s kartáčováním kovové konstrukce, abychom ji mohli natřít barvou na železo. Když už jsme měli větší část hotovou, přišlo na řadu konečně natírání. Nejprve kovové části a potom, když jsme zase měli všechno, kromě okrajových plechů na střeše, jsme se pustili i do stěn v maskáčovém vzoru. Protože jsme nemohli natírat všichni současně, zbývající osádka zpracovávala dřevo z pokáceného stromu.
V práci jsme se střídali, nejoblíbenější byla práce na střeše, pak natírání, potom kartáčování a řezání a uklízení dřeva. Tu a tam si někdo skočil na svačinu, nebo pro něco k pití.
Slunce začalo pomalu klesat k obzoru a pak jsme slyšeli: „A kdy bude ta polévka?“ No jo, polévka a pustili jsme se do přípravy, někteří se pustili do základního úklidu, jiní ještě dokončovali nátěr.
Přeskupili jsme klubovnu do uspořádání jídelna, a začali se servírováním. Nechci se chlubit, ale ta polévka se opravdu povedla.