Opravíme to, a bude fajn…

     I letos jsme se připojili k akci České rady dětí a mládeže 72 hodin…
     Letošní heslo  „Pomáhám, protože chci“  jsme využili v okolí naši klubovny. Plánem bylo obnovit maskáčový nátěr UNIMO buňky, opravit a natřít její střechu, a hlavně ukldit a odvézt nepořádek, který jsme v ní za mnoho let uložili.

     
     Sešli jsme se ráno v klubovně a po odložení věcí jsme se hned pustili do natírání. Jednotlivci se potom pustili do řezání a sekání dřeva, Tete uklidila ohniště a Kuki s Jarkem v klubovně usadili na místo poslední opravené dveře. Do oběda jsme měli nátěr na buňce v podstatě hotový.
     O oběd se tentokrát postarala Barča – čočková polévka i domácí chléb byly skvělé.
     Odpoledne jsme se pustili do vynášení nashromážděného nepořádku z UNIMO buňky - staré koberce z klubovny i ze střelnice, a spousty dalších drobností přes zbytky plechů až po kusy látek. Roztahali jsme navlhlé klasické celtové stany.
     Souběžně s vynášením věcí jsme se pustili i do sekání, řezání s štípání dřeva. V druhé polovině odpoledne jsme se pustili do natírání střechy na UNIMO buňce. Nejprve okartáčovat železnými kartáči, a potom natírat základovou barvou. Barča s Kukim se ještě pustili do nátěru okna. My ostatní jsme natřeli na střeše tolik, na co stačily dvě plechovky barvy, a 1/3 horní části střechy jsme si nechali na zítřek.
     Potom jsme rychle začali uklízet a začali s přípravou ohně. Křesadlem a troudem jsme zapálili a Kuki rozdělal oheň. Špekáčky jsme opekli, ale protože jsme měli oheň jen krátce, popela na brambory mnoho nebylo, i přesto jsme do něj pár brambor naházeli a opekli. Milach s Kukim hráli na kytary a tak jsme i něco zazpívali. Před desátou jsme se přesunuli do klubovny a začali se chystat na spánek.
     Po umytí a vyčištění zubů se všichni uložili ke spánku a po vyslechnutí příběhu o Gertrudě a zakázaném lese, už všichni spali.