Korzáři – cesta za pokladem

     Závěrem naší aktuální dlouhodobé hry byla víkendovka s podtitulem „od šesti do šesti“. Začínali jsme v pátek v šest večer a výpravu jsme zakončili v sobotu v šest – po uplynutí 24 hodin…

PÁTEK
     Sešli jsme se, jak bylo domluveno, v šest večer. Nejprve jsme si řekli několik slov k cílům naší výpravy. Mezitím už venku začalo svítit slunce trvale. Zahájili jsme tedy přípravy na táborák. Sekali jsme dřevo a špalíky nosili k ohništi.
     Před zapálením táboráku jsme si nachystali místa pro spaní. Zapálení ohně se povedlo druhému v pořadí. Potom Milach četl příběh, který vycházel v Siháčku na pokračování – Lvi a plachetnice – a když se historie o Flokovi a Paraplíčkovi blížila ke konci, začali jsme opékat. Jak už to tak u táboráku bývá, povídali jsme si, něco málo zazpívali, jedli jsme opečené špekáčky i chleba. Pak už přišel čas a my se vydali do klubovny (a stanu), spáchali jsme hygienu a uložili se ke spánku.
     

SOBOTA
     Vstávání chvíli trvalo, ale nakonec byli všichni venku a pustili se s Barčou do rozcvičky. Milach k Okem chystali snídani, vařili čaj a bílou kávu a krájeli všechny ty dobroty, které jsme dostali od rodičů a sourozenců.
     Potom se daly dohromady týmy, jak jsme je (podle dosavadních výsledků ve hře) včera večer rozdělili. Každý tým dostal dvě zprávy. Ty nám, po vyluštění, řekly kde začít s pátráním po pokladu.
     Když jsme vyrazili, lehce krápalo, ale za chvíli už svítilo slunce. Postupovali jsme od zprávy ke zprávě, luštili je a plnili úkoly. Když jsme se dostali k poslední skrýši už poprchalo vcelku vydatně a na nás čekala cesta džunglí od posedu kolem plotu. Na popsaném místě jsme našli čtyři značky na stromech a podle azimutů jsme odhadli, kde se směry kříží. Na tom místě jsme kopali…
     … a našli jsme. Pod dřevěnou deskou v jakýchsi hadrech byly dvě truhličky se zámky. Větší lehčí a menší těžší. Klíče jsme neměli, ale vzpomněli jsme si na zprávu o svíčkách a vosku, a protože pršelo už trvale, vydali jsme se na zpáteční cestu. Uložení zpráv do oddílové schránky necháme na později, protože další cesta přes vysokou trávu kolem plotu, to už by na nás bylo moc.
     S poklady v rukách a radostí v srdci jsme svižným tempem zamířili nejkratší cestou ke klubovně, byli jsme tam na to šup, ale…
     … Michael si klíče v ranním shonu nevzal. Naštěstí byly v dílně klempíři, ale…
     … nechali jsme klíče zevnitř ve vchodových dveřích a Jarek, kterému klempíři volali, aby jim přišel otevřít, zase pro změnu zamknul dveře mezi klubovnou a chodbou. Takže jsme se dostali jen do kanceláře. Shodili jsme mokré věci a čekali. Za chvíli jsme se pokusili odemknout truhličky. Zjistili jsme totiž, že na spodní straně je cosi zalité ve vosku – a byly tam klíčky! V jedné truhličce byly mince, v té lehčí mince a měšce.
     Čekání se protahovalo, a tak jsme si zahráli plácanou. Ve hře už zbývalo jen šest rukou, když jsme slyšeli známé hlasy – konečně dorazil zbytek výpravy s klíči. S radostí jsme se přesunuli do klubovny, převlékli se a to už se připravoval pozdní oběd, právě odbily tři hodiny. Po obědě jsme umývali nádobí a pak se rozdělili na poloviny a zahráli si hru »Ostrov«. Jako bychom si to naplánovali, patnáct minut před šestou dokončily oba stoly hru, a tak už zbyl čas na dokončení sbalení a začali jsme se rozcházet domů…

Na trase…

S pokladem